Přeskočit na obsah
Pokud chceme postupovat k vyššímu vědomí, neznamená to s něčím manipulovat, někam „to tlačit“, jít hlavou proti zdi, vztekat se a nebo si zaplatit nějakého „mistra“, který udělá abrakadabra a bude z nás duchovnější bytost.
Kontakt s druhými
Tady je klíčovým slovem splývání. Plyneme s proudem, životem a ladíme se na věci a lidi okolo nás. To však nelze, pokud se budeme držet starých programů a představ o štěstí. Naše návyky nás nutí manipulovat se sebou a s druhými. Je třeba sdílet své pocity a být upřímní k sobě i druhým. V opačném případě setrváváme v iluzi odloučení. Každý uvnitř sebe zakouší pocit samoty a utrpení, který nám brání být klidní.
Zbavit se té nepropustné zdi je možné tak, že budem v přítomnosti. Přijímat v té chvíli sami sebe takové, jací jsme a právě tak ty druhé. Říká se, že v takové chvíli, když nic neskrýváme, nehrajeme své hry a nemáme masky, doslova ty druhé odzbrojíme, jelikož i oni se jako zázrakem vzdají svých vlastních masek.
Není tedy třeba se s někým dohadovat, snažit se ho přesvědčit o své pravdě a lámat jej na svou stranu. Tím pouze rozjitříme své emoce a ubíráme si energii. Stačí pouze konstatovat, že si v této chvíli nerozumíte a tím to končí. Je zcela jasné, že ne se všemi si okamžitě porozumíme a budeme naladěni na stejnou vlnu. Je ale dobré, neobviňovat ty druhé, ale vzít to jako fakt a dál to neřešit.
V kontaktu s druhými je možná účast, ale lítost nikoliv. Účast znamená, že vnímáme, jak někteří lidé zavrhují tady a teď a vytváří si pocit duality a odloučení. Nenecháme se ovšem do tohoto vtáhnout. Pokud nechceme pomáhat, je to pro nás povinnost, tak to nedělejme. Můžeme být účastní, dát lásku a povzbuzení, ale není třeba dělat něco, o čem si myslíme, že bychom to měli udělat.
Pomáhat je správné z pocitu lásky a jednoty.
Kontakt s někým, kdo se trápí v pasti svých návyků, můžeme pojmout jako příležitost k práci na svém vědomí. Buďme tedy pro druhé těmi šťastnými a milujícími v přítomném okamžiku.
Zdroj: Kniha vyššího vědomí, Ken Keyes jr.